Historie obce
Základem osady byl vrchnostenský dvůr, který povstal počátkem 17. stol., když se stal pánem panství kard. Dietrichštejn, zabráním svobodnické rychty. Když se řád znovu ujal klášterních statků, počal i tuto část majetku zvelebovat. Opat Greifenfels rozmnožil a ucelil r. 1641 dvorské pozemky přibráním gruntu Ježova a opat Zaunmüller vystavěl r. 1684 novou část dvora. Nejvíce se zasloužil o zvelebení opat Václav Vejmluva, který asi v době 1719 až 1723 vystavěl tu dvůr sv. Václava. Půdorys dvora tvořila dvě V obrácená otevřenými rameny proti sobě. V jednom tomto V byly umístěny chlévy, v druhém stodoly a sýpky. Uprostřed na prostranství, které bylo takto uzavřeno, stálo bydlí šafářovo s čeledníkem. Tam, kde se otevřená ramena oněch dvou V tvořících půdorys stýkala, byly na obou stranách brány do dvora. Podle zprávy faráře Flor. Málka z r. 1789 se dvůr lidově zval Samotín.
V r. 1788 byl dvůr rozparcelován a utvořeno 25 familií. Za část převzatého dvorského majetku se platila různá kvóta podle velikosti dle původního „Zerstückelungsprotokolu“ z 21. října 1788.
Osada měla již od začátku jakousi samosprávu, jak dosvědčuje i vlastní obecní pečeť z roku 1789 s nápisem DIEDINA WESSELICZKO a s květem ve znaku. Takový velký plechový znak visíval od r. 1889 na domě stojícím na hrotu mezi silnicemi u samých Mělkovic, který patří jako č. 37 k Veselíčku.
Při utvoření samostatné místní obce r. 1905 byli jako prvnípředstavenstvo zvoleni: starostou Frant. Kaláb st., radními J. Dohnal a Fr. Mužátko. Další starostové byli: Fr, Kabelka, Fr. Švoma, Fr. Mrkos, Ignát Štourač, Frant. Kaláb, Karel Mužátko.
Dne 1. prosince 1930 tu bylo 39 domů s 192 obyvateli. Z nich bylo 191 čsl. Státních příslušníků nár. čsl. a 1 cizozemec. 184 bylo vyznání řím.-kat., 4 českosloven. a 4 bez vyznání.
Geologický útvar katastru tvoří ruly, zakryté zčásti svahovými hlínami. Ruly vytvářejí tu kóty: Kříbek 660 m, na s. obce při hranicích lhoteckých 637 m, na sv. 650 m při silnici žďárské a na jz. Vrchy 660 m na hranicích jamských…
Osada sama stojí na svahových hlínách, z nichž vlhkost odvádějí malé potůčky, tvořící tu rozvodí, neboť blízko pod osadou se stahuje voda, jednak na s. k potoku Stavišti ústícímu do Sázavy, jednak na j. k Bobrůvce ústící do Svratky. Přitom tu často bývá nouze o vodu.
Po požáru 29. června 1889, jemuž padlo za oběť 25 čísel, si postavili osadníci místo tehdy vyhořelé primitivní zvonice r. 1890 kapličku, zasvěcenou sv. Petru a Pavlu. Ve středu osady je pěkná panská myslivna.
Základem osady byl vrchnostenský dvůr, který povstal počátkem 17. stol., když se stal pánem panství kard. Dietrichštejn, zabráním svobodnické rychty. Když se řád znovu ujal klášterních statků, počal i tuto část majetku zvelebovat. Opat Greifenfels rozmnožil a ucelil r. 1641 dvorské pozemky přibráním gruntu Ježova a opat Zaunmüller vystavěl r. 1684 novou část dvora. Nejvíce se zasloužil o zvelebení opat Václav Vejmluva, který asi v době 1719 až 1723 vystavěl tu dvůr sv. Václava. Půdorys dvora tvořila dvě V obrácená otevřenými rameny proti sobě. V jednom tomto V byly umístěny chlévy, v druhém stodoly a sýpky. Uprostřed na prostranství, které bylo takto uzavřeno, stálo bydlí šafářovo s čeledníkem. Tam, kde se otevřená ramena oněch dvou V tvořících půdorys stýkala, byly na obou stranách brány do dvora. Podle zprávy faráře Flor. Málka z r. 1789 se dvůr lidově zval Samotín.
V r. 1788 byl dvůr rozparcelován a utvořeno 25 familií. Za část převzatého dvorského majetku se platila různá kvóta podle velikosti dle původního "Zerstückelungsprotokolu" z 21. října 1788.
Knihovně bylo provedeno celé dělení teprve v r. 1799, prvními osadníky byli: Antoním Nedvěd (č.2/ dal 33 zl.), Josef Padalík (č.3, dal 25 zl.), Jiří Peňáz (č.4/ dal 44 zl.), Matěj Augustin (č.6, dal 49 zl. 51 kr.), Bártl Augustin (č.5, dal taktéž), Jan Košťál (č.7/ dal taktéž), Jan Psota (č.9/ dal 30 zl.), Jan Kaláb (č.10, býv. Hájenka/ dal 33 zl.), Jakub Chobotský (č.11/ postavil si asi na své familii), Antonín Starý (č.14/ dal 60 zl.), Tomáš Doležal (č. 15/ dal 57 zl.), Šimon Peňáz (č.16/ dal 60 zl.), Václav Klimeš (č.19/ dal 60 zl.), Fr. Hlávka (č.12/ postavil si asi na své familii), Martin Dohnal (č. 18/ dal 60 zl.), Václav Soška (č.24/ dal 30 zl.), Jan Košík (č,17/ dal 60 zl.), Petr Chalupa (č.22/ dal 56 zl.), Tomáš Pochop (č. 21/ dal 60 zl.), Petr Kocián (č.13/ dal 56 zl. 36 kr.), Josef Svoboda (č. 20/ dal 57 zl.), Jakub Pohanka (č.26/ postavil si asi na své familii), Matěj Koudela (č.23/ dal 60 zl.). Mimoto tu byla panská myslivna (č.1) a stará hájenka (č.27), již koupil r. 1804 Jos. Kaláb za 340 zl.
Osada měla již od začátku jakousi samosprávu , jak dosvědčuje i vlastní obecní pečeť z roku 1789 s nápisem DIEDINA WESSELICZKO a s květem ve znaku. Takový velký plechový znak visíval od r. 1889 na domě stojícím na hrotu mezi silnicemi u samých Mělkovic, který patří jako č. 37 k Veselíčku.
Při utvoření samostatné místní obce r. 1905 byli jako první představenstvo zvoleni: starostou Frant. Kaláb st., radními J. Dohnal a Fr. Mužátko. Další starostové byli: Fr, Kabelka, Fr. Švoma, Fr. Mrkos, Ignát Štourač, Frant. Kaláb, Karel Mužátko.
V r. 1893 byl tu založen sbor dobrovolných hasičů. Obecní knihovna byla založena v r. 1922 a má nyní 130 svazků, obec přispívá na ni 100 Kč ročně.
Obyvatelé:
1840 91 mužů 99 žen
1910 97 82
1921 95 104
1930 192 obyvatel
Z historie místní části VESELÍČKO
V roce 1788 byl dvůr rozparcelován a bylo z něj vytvořeno celkem 25 familií. Dvorské budovy byly rozděleny na 21 částí, z nichž si osadníci upravili svá obydlí a hospodářství, 4 osadníci si postavili svá obydlí za branami dvora.
Ke konečnému uspořádání obce došlo v roce 1789, kdy bylo Veselíčko přiřazeno a přiškoleno do Jam. Farní kronika z Jam uvádí, že Veslíčko mělo tehdy celkem 29 domů a 174 obyvatel. K domům však byly zřejmě připočteny i nečíslované pazderny.
Od roku 1850 byla osada částí politické obce Slavkovice. S ní měla jen některé věci společné, své domácí věci si obstarávala sama. Vzájemný vztah Slavkovic a Veselíčka byl prý sice (podle záznamů v obecní kronice) jako rovný s rovným, přesto však občanům Veselíčka nevyhovoval, cítili se hmotně omezeni.Proto se také Veseličští první volby obecního výboru v roce 1850 a prý snad ani v roce 1858 vůbec nezúčastnili. Starosta a první radní byli ve Slavkovicích, pro Veselíčko byl Jeden radní jako„úřadující“. Roku 1898 však Veselíčko Slavkovice přehlasovalo a starostenský úřad byl na Veselíčku – starostou se stal J. Dohnal z č. 5. O něco později bylo úsilí Veselíčka o získání samostatnosti korunováno úspěchem. V roce 1905 zde byla vytvořena samostatná obec, starostou byl zvolen Frant. Kaláb z č. 23.
Veselíčko nemělo vlastní školu. Když v roce 1838 došlo v sousedních Slavkovicích ke stavbě školy, bylo Veselíčko pozváno, aby stavělo společně. Veselíčští si však chtěli postavit školu vlastní a tak Slavkovice stavěly samy, Veselíčko zůstalo přiškoleno do Jam. V letech 1872-73 bylo Veselíčko přiškoleno do Slavkovic, a v roce 1877 začaly stavět novou školu již obě obce společně. Škola a pozemky se staly majetkem obou obcí, slavkovický podíl činil 7 desetin.
Obec byla ve dvou obdobích velmi poškozena požáry. Největší vypukl 28. června 1889, kdy se oheň přenesl z č. 5 na všechny ostatní domy, a do rána lehlo celé Veselíčko popelem. Pohořelí dostali podporu od lidí z okolí i veřejné sbírky, dokonce sám císař František Josef I daroval 100 zlatých. Ze sbírky dostalo 23 pohořelých po 74 zlatých.
Po správních reformách bylo v polovině 19. století začleněno Veselíčko do okresu Nové Město, od roku 1949 je součástí okresu Žďár nad Sázavou. V roce 1980 se Veselíčko sloučilo se Žďárem a dodnes je jeho místní částí.
